Oslava začíná postrádat grády. Hosté posedávají, popíjejí, dívají se jeden na druhého – společnosti se pomalu, ale jistě zmocňuje nuda. Co s tím? Jak znovu rozproudit zábavu? Vezměte si na pomoc karty!
Že si dokážete horko těžko vybavit akorát tak prší nebo vole, padni? Nevadí! Naštěstí je tu Google, který vám rychle vyjeví pravidla spousty karetních her. Záleží na vašem gustu, které z nich vás osloví. V některých vyhrává ten, kdo se jako první zbaví všech karet, v dalších z listů skládáte různé soustavy, v jiných zase porovnáváte karty či sledujete jejich pořadí. Třeba přemluvíte některé z hostů, aby si s vámi dali partičku mariáše? Anebo spolu změříte síly ve válce (přebíjené)? Skvělá hra, při které si užijete hodně legrace jako hráči i jako diváci, je kent. Hrají ji čtyři hráči, ve dvou dvojicích, které sedí křížem naproti sobě. Ještě ale než zasednou k jednomu stolu, musí si každá dvojice domluvit tajné znamení, kterým si dá vědět, že se jí podařilo dosáhnout cíle hry. Takovým signálem může být cokoliv – nenápadné gesto rukama, decentní dotýkání se obličeje, určité postavení karet, zakašlání, zamrkání… Mělo by to být něco jednoduchého, ale zároveň také něco, co se nepodaří soupeřícímu duu odhalit na první dobrou. Každý hráč vyfasuje čtyři karty, doprostřed stolu se položí další čtyři karty z paklíku. Karbaníci si postupně mění karty z rukou za karty na stole tak dlouho, dokud jeden z dvojice neukořistí čtyři karty buď stejné barvy (červené, kule), anebo stejné velikosti (např. esa, krále). Pokud se to jednomu hráči z dvojice podaří, oznámí to tomu druhému pomocí domluveného signálu. Spoluhráč by se měl dovtípit a zakřičet: kent! Dvojice si tak připíše na své konto bod. Povede-li se to oběma spoluhráčům najednou, dají si znamením vědět, a oba nahlas zvolají: double kent! A když tomu tak skutečně je (protože někdy se spoluhráči pochopí špatně a hlásí, i když nic nemají), započítají si body hned dva. Jenomže pak jsou tady ještě protihráči. A ti se také snaží nasbírat co nejdříve patřičné čtveřice. Zároveň si také bedlivě všímají, jaké karty si soupeři mění či jak se chovají. V případě, že má kdokoliv ze soupeřů podezření, že se některému z protihráčů podařilo nasbírat potřebné čtyři karty (kenta), může vykřiknout: stop kent! Ukáže-li se, že jeho tušení padlo na úrodnou půdu, získává pro svou dvojici bod… Pokud se splete, bod připadne rivalům.
Probuďte v hostech zvědavost! Oznamte jim, že se vaším novým koníčkem stalo věštění z karet – a kdo bude chtít, tomu odhalíte budoucnost! Pro lepší dojem si můžete dát na hlavu šátek a do uší velké kulaté náušnice (jak jsou stereotypně zobrazováni všelijací věštci ve filmech), ale není to nutné. Předstírejte, že naprosto přesně víte, co děláte. Poproste dotyčného, který si od vás nechává věštit, aby zamíchal karty. Nebo je rozložil na určitý počet hromádek a pak je zase složil zpátky. Případně karty roztáhl do vějíře a takto je nechal na stole ležet. Je jen na vás, jak to pojmete – necháte zájemce vybírat jednu kartu za druhou, anebo ho pobídnete, aby otočil třeba čtyři karty najednou, a ty okomentujete. Při „věštění“ nezapomeňte pracovat s hlasem a výrazy tváře. V jednu chvíli vážně zachmuřeně deklamujte, v další se odmlčte a upřete pohled na okno do zahrady, jako kdyby tam ležely odpovědi na všechny otázky světa, potom zase s povytaženým obočím žasněte, co vám to ty karty prozradily… A co povídat? Inspirujte se osudy filmových hrdinů, knižních postav, událostmi, které jste s dotyčným zažili, nebo byste chtěli zažít. Mějte na paměti, že to má být legrace a zábava, ne vyřizování si účtů. I ty největší hororové vize přece mohou znít: „Příští měsíc ti pračka sežere jednu kostičkovanou ponožku a jednu pruhovanou. Ale nezoufej, tvoje babička už plete patero dalších párů!“
Selže-li věštění, potom nezbývá, než vytasit největší trumf – a to jsou karetní kouzla. Tady je ale zádrhel v tom, že abyste dokázali trik bezchybně předvést, musíte ho dokonale ovládat. Improvizace, která nevyjde, přemýšlení během předvádění, jestli karta měla přijít sem, támhle, popřípadě že v balíčku vůbec neměla být, zatímco všechny přesvědčujete, že jste rozený kouzelník, není to, nad čím by diváci zrovna jásali. Než se s podobným nápadem přihlásíte, mějte dostatečně natrénováno. Vždycky se sice může stát, že se chybička vloudí a kouzlo se nepovede, ale to už přihlížející vezmou jinak, než když před ně nastoupíte úplně nepřipraveni.